V dnešní době se lidé stěhují hlavně na vesnici, a to hlavně kvůli tomu, že lidé si přejí chovat zvířata. Všichni víme, že v dnešní době lidé chtějí mít všechno opravdu kvalitní. Chtějí mít bio anebo také eko živobytí. Já se tomuhle ani nedivím, protože když v televizi kolikrát slýchám, jak třeba lidé jí maso, které je opravdu hodně chemicky ošetřené, tak se mi z toho také chce brečet. Já sice bydlím na vesnici s partnerem a se zbytkem rodiny, ale zatím žádná zvířata nechováme, zatímco moje kamarádka, která bydlí ob dva baráky dál, tak ta chová husy, králíky, slepice a podobně.

Dokonce také měla doma jednou krávu, tu ale potom prodala. Vůbec nevím, co se potom s chudákem krávou stalo, ale abych vám také ještě pověděla, tak není všechno. Zvíře, které je na užitek je jiné než domácí. Samozřejmě, že jsou roztomilá zvířátka, jsou také na mazlení. Já doma mám akorát dvě kočičky a dva pejsky a řeknu vám, že jsem s nimi opravdu maximálně spokojená. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem si tehdy tato zvířata vzala z útulku.  Ano, všechna má čtyři zvířata jsou z útulku, nikdy bych si žádné zvíře nekoupila. Chci mít zvířátka z útulku, protože to znamená, že jim vlastně dám nový druhý domov.

Myslím si, že každé zvíře v útulku si zaslouží, aby dostalo druhou šanci, klidně druhou nebo i třetí šanci. Proto jsem také dávala vždycky na sociální sítě různé výzvy, aby si někdo žádné zvířátko nekupoval, aby si raději někdo osvojil zvířátko z útulku. Kdo ví, co ta zvířátka všechno musela prožít, než se dostala do útulku. Některá zvířata bohužel byla i týraná, některá se dokonce musela nechat utratit. Protože byla opravdu tak v hrozném stavu, že už ani nešla vyléčit anebo léčba byla opravdu hodně náročná. Nevím, jak lidé někdy mohou tahle zvířátka týrat. Mě by to srdce ani svědomí nedovolilo. Je mi zvířat opravdu líto, já zvířata nade vše miluji a jsem ráda, že je mohu chovat doma.

Když chci pobýt mezi hodnými lidmi, mířím aspoň o dovolené do Jižní Afriky. Ne že bychom byli my Češi zase až tak hrozní lidé, ale přece jenom máme k dokonalosti dost daleko. A jakákoliv změna k lepšímu přijde vhod.

A tak jsem zamířil do oněch jižních krajů i letos. Abych pobyl v zemi, kde to funguje a kde na sebe dokážou být lidé opravdu milí. Čímž myslím nejen to, že se snášejí, ale třeba i to, že se dokážou s cizím člověkem i obejmout a pronášet vřelá slova, která jsou nebo aspoň skutečně vypadají jako upřímná.

Skončil jsem jako už vícekrát v městečku George. Což je až tam úplně dole, skoro nejdál, kam se od nás dá vzdušnou čarou dostat. A zatímco jsem do loňska pobýval v tomto městě v Azize, což je menší ubytovací zařízení patřící dříve Holanďanovi a nyní tady žijícím saúdským Arabům, tentokrát jsem to změnil a skončil o pár set metrů vedle, u Dvou tlustých sov. Přičemž zdůrazňuji to velké D – protože se to tam takhle jmenuje, a ani paní domu ani dvě černé zaměstnankyně nejsou ani tlusté, natož aby to byly nějaké sůvy. Právě naopak.

Paní domu tam na mě byla hodná přesně v duchu nejlepších jihoafrických tradic, a ať tomu chcete nebo nechcete věřit, je pravdou, že stejně příjemné a vždy usměvavé byly i obě pokojské/kuchařky/uklízečky, v čemž se tyto tak liší od podobných zaměstnanců u nás.

A tak jsem pobyl v domě kousek od všeho, co je člověku k životu potřeba, s velice milými lidmi v pokoji s východem přímo na zahradu s bazénem, kde byla radost pobýt. Se sprchou i vanou ve velké koupelně, s ledničkou a varnou konvicí, a hlavně s perfektní snídaní a každodenním úklidem, což doma tak zoufale postrádám. Inu, Afrika.

Přál bych vám, abyste se tam také někdy dostali. I když si sobecky přeji, abyste se tam nedostávali na konci tohoto nebo začátkem následujícího roku, protože to tam chci být zase já. Chci tam i za cenu toho, že budu mít zase bolavé tělo po přehnaně dlouhém letu z Evropy a cestou zpátky se kvůli tamním jídlům budu opět těžko dostávat do kalhot.

Povím vám, že jsem vždycky jsem si přála mít vysokoškolské vzdělání. Na základní škole jsem chodila na gymnázium. Už od druhého stupně základní školy jsem chodila na gymnázium. Povím vám, že mě to moc bavilo. Vždycky jsem chtěla studovat. Když jsem potom chodila na střední zdravotnickou školu ještě po gymnáziu, tak jsem si říkala, že bych mohla ještě zkusit vysokou školu, protože ke konci to osmileté gymnázium mi moc nešlo. Tak jsem si řekla, že než půjdu na vysokou školu, že si ještě všechno osvěžím střední školou. A tak jsem si udělala zdravotní školu, tam mi to šlo opravdu perfektně.

Vzdělávání mě bavilo a já také beru vzdělání opravdu hodně vážně. A když jsem si potom vybrala učitelský obor na vysoké škole, tak jsem si řekla, že tohle určitě všechno zvládnu. Bohužel opak byl pravdou. Po dvou letech na vysoké učitelské školy, kdy jsem studovala pedagogiku, tak jsem začala všechno motat a už jsem téměř ničemu nerozuměla. Přiznám se, že jsem byla v šoku, opravdu hodně jsem si věřila. Věděla jsem a věřila, že tohle všechno dokážu, ale také to bylo možná tím, že jsem se zamilovala na vysoké škole. I když jsem si to nechtěla připustit a dále se vzdělávat, tak bohužel láska mi všechno kazila.

Když jsem potom narazila na kamaráda, kterého jsem znala ze základní školy, tak on mi řekl, že takhle láska mu právě překazila vysokou školu, že prý studium a čerstvá divoká zamilovanost prý nejde dohromady. To mu ale dávám za pravdu. Protože moje sestra měla něco podobného, akorát moje sestra chodila ještě na střední školu a potom právě na jeden rok musela přerušit střední školu. Ona byla taková moc divoká a zamilovaná a potom také hloupá, i když i ona vzdělání brala a stále bere vážně, tak jednoznačně mi řekla, že zamilovanost je opravdu velice silný cit. A že srdci neporučíš. Hlavě ano, ale srdci to prý nejde. Sama říkala, že ani nelituje, že opakovala ročník střední školy. A říkala, že ta láska stála za to, i když jim to nevydrželo, tak je ráda za tuhle zkušenost, studium vždycky prý dožene. 

 Byla jsem strašně dlouhou dobu s jedním mužem. Ten kdykoliv se mu nějaká líbila, tak si s ní psal a úplně se změnil. Stalo se to za ty dlouhé roky několikrát… Když jsme se rozešli, už jsem nikdy nikomu nevěřila. Přiznám se, lezla jsem jim do telefonu, vím, že je to špatné, ale prostě začalo to hrozně vtíravým pocitem. A já prostě musela. Nešlo to ovládnout. Každopádně teď můj muž, co si udělal Facebook, tak pohoda, jen do té doby, než jsme si přidali do přátel jednu… Od té doby, co ji přijal, mám opět strašně divný pocit. V práci skoro nikdy předtím nebyl online, neměl na to čas.

Od té doby, co ji máme v přátelích jsou skoro pořád nastejno online. Buď je on online a ona po chvilce taky, nebo naopak. Na mě už zase přichází ta moje debilní podezřívavost a prostě jsem si sto pro jistá, že si píšou. Jenže to se samozřejmě nedozvím. Teď je většinou online manžel, když je pryč anebo když já odejdu pryč. A samozřejmě zase on online, ona po chvilce taky. A přijdu a už zase telefon leží a na Facebook nejde. To samé přede mnou, když otevře upozornění, zakrývá rukou, nebo to vůbec neotevře. Hned jak odejdu, už je zase online a přijdu a upozornění už zase nemá.

Takže radši kouká, když tam nejsem. To samé s příspěvky. Od toho dne, kdy jsem začala mít podezření, že si píšou, začal úplně ignorovat moje příspěvky. Vždycky je hned sdílel, srdíčkoval, psal, jak mě miluje, oslovoval mě lásko atd…. Teď prostě nic. Zase mi jdou myšlenky, že je to kvůli ní, že to nesdílí, nesrdíčkuje, nekomentuje, aby to ona neviděla… Vím, že je to hrozně dětinské, vypadá to jako kdybych byla puberťačka… Bohužel, jsem už starší žena, ale prostě to, co bylo v minulosti mě zase dohání a já mám každý den pocit, že se zblázním. Doma nic nemůžu říct, protože manžel by byl akorát protivný na mě a akorát bychom se jen hádali. 

Já si myslím, že každý člověk má svůj vyhraněný životní styl, takový životní styl, který žije opravdu každý den. Protože jsou lidé, kteří by se bez svého životního stylu vůbec neobešli. A to znamená, že když lidé chtějí žít zdravě, tak také budou se tak budou snažit žít. Samozřejmě, že jsou ale lidé, kteří nemají finance na to, aby žili zdravě, protože někdy je zdravá strava opravdu hodně drahá. Proto je nejlepší, když lidé si třeba taky najdou zlatou střední cestu. A zlatá střední cesta je taková, že když si budete vážit svého zdraví a svého životního stylu, tak také pro své tělo udělat jenom to nejlepší.

A podle mého názoru nic nezkazíte tím, když si třeba také seženete nějakého potravinového poradce. Výživový poradce vám také může udělat opravdu jídelníček na míru. To znamená, že vám vlastně udělá takový jídelníček, který byste měli dodržovat. Přesně tak, když se chcete cítit zdravě. Samozřejmě, že také můžete na internetu sehnat různé tipy a rady, jak na lepší a zdravý životní styl, protože je mnoho lidí, kteří chtějí žít zdravě, ale třeba vůbec neví, jak na to.

Jenomže si také představte, že není všechno zlato, co se třpytí, i když budete jíst zdravě, ale do toho ještě kouřit a pít opravdu hodně alkoholu, nebo jíst tučná mastná jídla a pak to zajíte zeleninou, tak to neznamená, že je to zdravý životní styl. Podle mého názoru byste tohle všechno měli vyvážit. A proto jsem si řekla, že i když já chci žít lepší zdraví životní styl, že by bylo nejlepší, kdybych i já si našla výživového poradce. A když jsem si potom našla výživového poradce, tak mi řekl, že mám pokračovat v tom, co dělám, mám prý docela zdravý životní styl. Že by to akorát chtělo přidat více ovoce a více zeleniny. S tímhle souhlasím, protože zelenina mi moc nechutná, ale stále se snažím jíst alespoň okurky a papriky, prý to bude stačit. 

Máte rádi pečení? Když můžete, trávíte velké množství času v kuchyni a chystáte sladká překvapení? Baví Vás to a je pro Vás tato činnost opravdovou zálibou? Chcete vždy dosáhnout těch nejlepších výsledků? Každý rozhodně moc dobře ví, že pokud chcete, aby vše vypadalo dokonale, nejde jenom o to, jak moc jste šikovní a snažíte se. Jde také o to, jestli používáte ty správné nástroje, které Vám mohou práci opravdu hodně usnadnit. A právě proto pro Vás máme cukrářské potřeby, které si ve Vaší kuchyni rozhodně naleznou své místo, tím si můžete být naprosto jistí.

Kvalita za příjemné ceny

Nabízíme velmi kvalitní zboží, které splní svůj účel a to vše za velmi nízké ceny, takže se nemusíte obávat toho, že nákup u nás Vás bude stát majlant. Proto se bez jakýchkoliv obav pusťte do vybírání z naší široké nabídky a zajisté si přijdete na své, tím si můžete být jistí. Nakupovat můžete díky internetu z pohodlí Vašeho domova, takže věřte tomu, že ušetříte i velké množství Vašeho času. Jakmile si zboží objednáte, uděláme vše pro to, aby se k Vašim rukám dostalo v pořádku a včas.

Jelikož naše země nemá moře, je celkem přirozené, že po něm toužíme. Koneckonců nic neláká tolik jako to, co je pro nás obtížně dostupné. Není tedy divu, že je velmi častým cílem našich dovolených. Problém ovšem je, že si často tyto zážitky sami znepříjemňujeme tím, že k němu jedeme v nevhodnou dobu. Není proto vůbec na škodu se podívat, kdy je vlastně nejlepší čas k němu vyrazit.

Jelikož se v něm samozřejmě chceme i vykoupat, je pochopitelné, že vybíráme termín v létě a jedeme spíše na jih. Z našeho pohledu to dává smysl – pojedeme ve chvíli, kdy je největší teplo, a tak si to tam nejlépe užijeme. Navíc i děti mají prázdniny, takže nemusíme řešit školu. Prostě výhra pro všechny. Nebo ne?

Ukazuje se, že právě vrchol léta rozhodně není tou dobou, kdy bychom měli k moři jezdit, a to z několika různých důvodů. Tím hlavním a nejdůležitějším, který si však mnoho lidí neuvědomuje, je právě teplota. Jistě, myslíme si, že čím vyšší, tím lepší, a navíc se případně ochladíme v moři. Bohužel, globální změny klimatu fungují a nevyhýbají se ani přímořským státům. Proto se zde v této době setkáváme i s teplotami okolo 50 stupňů Celsia, které středoevropan nemá vůbec šanci vystát. Mnohdy jsou tak právě kvůli vedru lidé zavření celé dny v hotelu.

Dále je to fakt, že to tak dělají všichni. To samozřejmě znamená také přeplněné pláže či bazény. Což rozhodně není zrovna ideální a nepřispívá to naší pohodě. Když k tomu přičteme i známé „zabírání lehátek pomocí ručníků v pět ráno“, která mnozí Češi (a nejen oni, abychom byli fér), provozují, je jasné, že zde máme zaděláno na problém, pokud chceme vstávat později.

Zdá se tedy, že nejlepší doba, kdy vyrazit za mořem, se poněkud posunula. V současné době se zdá, že nejvýhodnější je to v září – teploty jsou vysoké tak akorát a nikde žádné davy. Zkrátka ideál.

Pijte hodně vody. Nejlépe vody z kohoutku a neoslazenou. Když vypijete denně dva litry vody, brzy to na sobě pocítíte. Budete plní energie a méně unaveni, metabolismus se tím zrychlí. Navíc se vám zlepší pleť. Uvařte si denně pár šálku čaje, zelený čaj je nejlepší. Zelený čaj vám zrychlí metabolismus stejně jako černá káva. Kávu a čaj nikterak neoslazujte. Dejte si k jídlu hodně bílkovin. Kuřecí maso, ryby, light sýr, jogurty, tvarohy. Bílkoviny zrychlují metabolismus. navíc když jíte hodně bílkovin, jste více plní energie, rychle se nasytíte a déle vydržíte bez jídla. Metabolismus spotřebuje mnohem více energie, když zpracovává bílkoviny. 

Když se uvaří vejce natvrdo, tak také zpracovat vejce zabere tělu více energie, a to samé platí u salátové okurky. Super je také chodit na procházky, cvičit, sportovat. Ráno se probuďte o dvacet minut dřív a zacvičte si, dejte si ranní rozcvičku. nebo si jděte zaběhat či si zajezděte doma na rotopedu. Po cvičení se osprchujte studenou sprchou. Posilujte! Když si zpevníte svaly, vytvoříte si nějaké svaly, budete rychleji spalovat tuky a budete rychleji hubnout. Hodně pomáhá zrychlovat metabolismus chilli, pepř, zázvor, skořice. Čím budete více používat tato koření, tím lépe. Díky tomu si zrychlíte metabolismus.

Nejezte žádné sacharidy, nebo je alespoň hodně omezte. Pijte neslazené nápoje, omezte přílohy, ovoce a také omezte veškeré pečivo. Jezte raději tmavé či celozrnné pečivo než to klasické bílé. Pokud chcete zrychlit metabolismus, hodně se hýbejte, ale zároveň dostatečně spěte. Pokud budete spát málo a pořádně se nevyspíte, budete bez energie a tím pádem budete mít pomalejší metabolismus. Lidé, kteří málo spí, mají sklony k nabírání na váze. Jezte v menších dávkách a zato jezte častěji a pravidelně. Před každým jídlem vypijte sklenici vody pokojové teploty.

Jednou z věcí, které jsou pro mnohé ženy typické, je i jejich zájem o módu. Pro mnoho z nich je to něco takřka nepostradatelného. Můžeme se pak divit, proč tomu tak je, koneckonců móda nemá na náš život žádný přímý dopad. Nebo ano? Ukazuje se totiž, že situace není ani zdaleka tak jednoduchá, a to ani u módy, a že možná ženy, které se o ni zajímají, mají ve skutečnosti v něčem i pravdu.

V první řadě je tu ono známé rčení, že na prvním dojmu záleží. A výzkumy ukazují, že je na tom rozhodně mnoho pravdy. To samozřejmě znamená, že pokud potřebujeme zapůsobit, ať už na oficiální příležitosti, jako například obchodní schůzka, nebo na prvním setkání s potenciálním partnerem, měli bychom se vhodně obléci. Ale jak? Právě zde nám poradí móda. To je ostatně také důvod, proč mnohé firmy, kde zaměstnanci jednají pravidelně se zákazníky, mají zavedený poměrně přísný dress kód.

To ovšem není ani zdaleka vše. I když bychom to nepřiznali, v mnoha případech je oblečení na určitou událost v podstatě uniformou, byť zde máme určitý prostor k seberealizaci. Například na plese se u pánů předpokládá oblek, u dam šaty. Na pohřbu bychom zase měli mít černé oblečení, neboť černá je barvou smutku, alespoň tedy v naší kultuře. A podobných příkladů najdeme mnoho.

Je však potřeba si uvědomit, že nic z toho není novinkou. Móda tu s námi byla již od doby, kdy se člověk začal poprvé oblékat. Vždy byla mimo jiné také známkou určitého společenského postavení, a to platí doteď. Obecně máme představu, že čím je člověk bohatší či čím vyšší má pozici, tím lépe je oblečený – je to ostatně jeden ze znaků, pomocí kterých si zloději vytypovávají své cíle.

Vidíme tedy, že se nejedná pouze o nějaké bláznovství, ale že skutečně existují důvody, proč módní trendy sledovat, pokud nechceme skončit na okraji společnosti – a to pro člověka coby silně sociální druh není nic příjemného. Jistě, není nutné ji sledovat až nábožně, avšak rozhodně neuškodí vědět, co se zrovna nosí.

Oblečení Chopper je nezbytnou výbavičkou všech motorkářů, kteří vlastní motorku této značky. Jestliže jste i vy zarytý motorkář, tak si neváhejte pořídit kvalitní kousky do vašeho motorkářského šatníku, se kterými budete moci na silnicích ještě víc zapůsobit a udělat dojem. Věřte, že pokud budete mít na sobě kvalitní koženou bundu, pod ní pěkné a pohodlné tričko anebo třeba stylovou mikinu a na nohách úžasné kecky, tak že přitáhnete mnohem víc pohledů, než tomu bylo do teď. Není se čemu divit, budete pro okol mnohem atraktivnější, protože budete víc ladit se svým dvoukolým přítelem.

Dostupná cena je příjemným bonusem

Pořídit si skvělou výbavičku vás dokonce ani nezruinuje. I přesto, že se jedná o originální a kvalitní značkové oblečení, nejsou ceny nějak přemrštěné, každý motorkář si zkrátka bude moci pořídit alespoň pár kousků, které si zamiluje. Je potom už jenom na vás, jestli vsadíte na stylovou bundičku, pěkné tričko, příjemné kalhoty anebo nikdy nestárnoucí tenisky. V ideálním případě si můžete pořídit naprosto všechno.