Udělat opravdu krásné, kvalitní a přehledné webové stránky, tak to dá někdy opravdu zabrat. Samozřejmě, že znám několik lidí, kteří se v tomhle vyznají a umí to udělat levou zadní. Například můj soused. Můj soused se počítačům a také webovým stránkám věnuje už opravdu hodně dlouho. Myslím si, že asi už devět anebo deset let. Je to opravdu hodně dlouho a on sám mi řekl, že se v tom vyzná opravdu dokonale a že kdybych někdy potřebovala pomoct s počítačem, že mu mám říct a že mi ihned přijde na pomoc. Ani nevíte, jak jsem byla nadšená a jak mě to potěšilo, protože já mám opravdu docela často problémy s počítačem.

Kolikrát se mi také zasekne. Nebo tam mám nějaké viry. A kolikrát, ještě když jsem neznala souseda, tedy když se k nám ještě nepřestěhoval, tak jsem vždycky chodila do opravny počítačů, kde opravují počítače a mobilní telefony. Jenomže tam to vždycky bylo opravdu hodně drahé. Tam si na hodinu brali osm set korun a vždycky to trvalo minimálně dvě hodiny. Jenom aby vydělali. A beztak si myslím, že jim třeba oprava trvala dvacet minut a mě napsali dvě hodiny. Pokud ale i vy máte někdy problémy s počítači, tak je nejlepší, pokud máte někoho známého, který se v tom opravdu dokonale vyzná.

Udělat dobré webové stránky je opravdu někdo opravdu složité. Já sama bych tohle nezvládla, i když soused mi ukazoval, jak se dělají webové stránky nebo jaké nástroje v počítači na to jsou potřeba, tak jsem stejně z toho byla úplný jelen. Byla to pro mě španělská vesnice, ale i tak jsem byla ráda, že mi soused chtěl pomoct a ukázal mi, jak na webové stránky anebo jak se dokonale zachází s počítačem. Stejně i tak jsem to nepochopila, ale nevadí mi to. Myslím si, že třeba časem to pochopím a třeba také budu jednou počítačový technik jako můj soused. A jak jste na tom s počítačem vy? 

Potisk triček je moderní způsob, jak si snadno vytvořit trička podle sebe a neomezovat se tak nabídkou různých obchodů, které mnohdy uspokojí jen ty nejméně náročné zákazníky. I proto je potisk textilu čím dál více oblíbený a využívá ho velké množství lidí. Výhodou naší firmy je pak to, že se při potisku nemusíte omezovat a můžete si tak snadno vytvořit jakékoli tričko vás napadne a to přitom za velmi výhodnou cenu. Využít lze přitom jak text, tak i různé obrázky a kombinací pak můžete docílit jedinečného designového efektu, který zajistí, že bude vaše tričko vypadat skvěle.

Vylepšete svůj marketing potiskem triček

Je mnoho reklamních předmětů, které lze použít pro získání nových zákazníků. Jen málokteré vám však nabídnou takové výsledky, jako potisknutá trička, která jsou nejen skvělým dárkem, ale která navíc šíří reklamu i do okolí samotných zákazníků. Na trička si přitom můžete vybrat nejen logo vaší firmy, ale lze ho také kombinovat s různými nápisy nebo třeba názvem internetové stránky vaší firmy.

Už dlouhou dobu hledáte nějaký specializovaný internetový obchod, ve kterém naleznete obrovský výběr nejrůznějších typů mobilních telefonů a dalšího příslušenství? Pak určitě už žádný jiný nehledejte, a jako spousta dalších a stejně spokojených zákazníků se obraťte na internetový obchod, který Vám nabízí ty nejlepší mobilní telefony nejrůznějších typů, dále Vám také nabízí v současné době velmi populární tablety, příslušenství k mobilním telefonům, fotoaparáty, videokamery a i skvělé příslušenství k PC.

Specializovaný e-shop s největší nabídkou mobilních telefonů a tabletů!

Také už dlouho uvažujete, že si pořídíte nový mobilní telefon, či chcete „jít s dobou“ a uvažujete, že si pořídíte jeden ze skvělých tabletů? Pak neváhejte, a nahlédněte do nejlepšího internetového obchodu, ve kterém naleznete skvělé mobilní telefony, kvalitní tablety a také spoustu skvělého příslušenství, které určitě využijete. Proto neváhejte, a nahlédněte do skvělé internetové nabídky ještě dnes.

Když jste byli malé děti, měly jste doma nějaké zvíře, třeba křečka nebo zakrslého králíka, nebo dokonce velikého králíka? My jsme bydleli na vesnici a měli jsme tam opravdu hodně zvířat. Měli jsme tam hlavně slepice a povím vám, že slepice nám také někdy dělaly doma opravdu velikou neplechu. A to hlavně kvůli tomu, když začaly přelétávat. Plod, kolikrát třeba vlétli do zahrady nebo do záhonku a udělali tam takovou neplechu, že babička málem vylétla z kůže. Takhle alespoň to vždycky říkala a dědeček byl potom ve stresu, protože všechno musel opravovat.

Kolikrát také dědeček slepicím vyvyšoval plot, aby to nepře létali. Jenomže se potom také dozvěděl, že slepice. Normálně dokáží lézt svými pařáty po plotě, takže to musel nakonec vyřešit tak, že tam musel dát dřevěné kůly místo drátěného plotu. Ano stálo to zase spoustu času, úsilí a také financí, ale nedalo se jednoduše nic dělat, když dědeček s babičkou potřebovali, aby slepice plot nepřehlédl, dávaly anebo nepřevzali, tak se musel udělat úplně nový plot. Potom jsme si také na zahradu pořídili psa, jenomže ten zase byl tak divoký, že začal všechno úplně hrabat.

Takže kolikrát na zahradě jsme měli takové díry, že jsme to ani nestíhali zadělávat. Nestíhali jsme ani zasypávat naše díry, které vyhrabal náš pes. Dědeček potom toho úplně litoval, že si pořídil psa. Jenomže my jako děti jsme chtěli mít psa anebo kočku. Dědeček říkal, že pes bude více praktický. Potom toho litoval, že měl raději pořídit klidně dvě nebo tři kočky, ale ne vůbec žádného psa. Samozřejmě že jsme se našeho psa vůbec nezbavili. A žil s námi dvanáct let, byl opravdu hodně chytrý a zdravý, ale bohužel už mu posloužilo jeho. si nejpozději zdraví. Pokud také máte doma nějaká zvířata, tak určitě víte, že to není jenom radost, ale také hlavně veliká starost. 

Lidé ve znamení střelce se narodili ve dnech od 23. listopadu do 22. prosince. Spolu s beranem a lvem patří mezi ohnivá znamení a jsou také 9. znamením zvěrokruhu. Střelci jsou otevření změnám a svobodě, svobodu milují. Baví je cestování a nejraději by navštívili každou zemi ve světě a obletěli celý svět. Jejich duše nestárne, a i v dospělosti se dívají na svět dětskýma očima. Střelci jsou neustále plni energie a pozitivně naladění, jsou to optimisté. Rádi komunikují a rádi se také smějí. Lidé ve znamení střelce žijí bezstarostně a nic je netrápí. Střelci jsou znamení, které prostě baví život!

Milují svět, milují svůj život. Žijí teď a tady a těší se na budoucnost. Chtějí mít všechno hned a jsou hyperaktivní a netrpěliví. Chtějí mít prostě vše a užívat si života. Rychle se seznamují, jsou plní pozitivní energie a radosti. Málokdy lidé ve znamení střelce brečí a málokdy jsou smutní. Chmury hází za hlavou a rádi pobaví společnost. Střelci patří mezi oblíbené lidi, protože umí každému dobít baterky a zvednout náladu. Navíc jsou lidé ve střelci hodně kreativní, aktivní, tvůrčí, pracovití a stíhají víc věcí najednou! Neumí moc odpočívat a lenošit. Lidé ve střelci nikdy nelžou a nepomlouvají a vždy řeknou, co si myslí. Někdy se ale mohou někoho díky své otevřenosti a přímočarosti dotknout.

• Kameny pro lidi ve střelci: tygří oko, malachit, obsidián, křišťál, opál, safír, tyrkys, magnetit, onyx, rubín a achát
• Znamení zvěrokruhu pro lidi ve střelci: kozoroh, ryby, střelec, blíženec, lev, vodnář, blíženec a rak 
• Povolání vhodná pro střelce: učitel/učitelka, psychiatr/psychiatrička, trenér/trenérka, herec/herečka, překladatel/ překladatelka, sportovec/ sportovkyně, reportér/reportérka a vědec 
• Barvy pro lidi ve znamení střelce: černá, červená, oranžová, modrá, žlutá, zelená a bílá 

Vždycky jsem chtěla mít doma psa, protože je tam opravdu hodně aktivní člověk a nechtěla jsem všechno dělat sama. Tak jsem si řekla, že když třeba budu chodit běhat tak, že bych mohla běhat se svým psem. Já si myslím, že tohle by bylo skvělé, protože můj životní styl je takový, že jím zdravě pečují o sebe a také hodně sportuji. Myslím si, že takovýto životní styl by měl mít opravdu každý člověk, a ne že by třeba o sobě nepečoval nebo aby hodně pil alkohol a kouřil cigarety. To je podle mého názoru opravdu špatný životní styl. Můžete si vybrat takovou cestu, která vám bude vyhovovat a nejenom vám.

Která bude vyhovovat, ale také hlavně vašemu tělu, protože vaše tělo chce vždycky jenom to nejlepší, ale také vím, že pro mnoho lidí je nejhorší to a nejsložitější porozumět svému tělu, a to je potom veliká škoda. Nejlepší proto je, když si třeba zajdete za nějakým odborníkem nebo na za nějakým životním koučem, aby vám řekl, co bude pro vaše tělo dobré a co třeba nějaký dietolog anebo psycholog? Samozřejmě, že i tihle vám mohou poradit. Opravdu nemusíte mít obavy, že by vám třeba někdo neporadil, nebo také se můžete na internetu dát do nějaké skupinky, která se zajímá o zdravý životní styl, ale abych se vrátila ke svému psovi?

Pořídila jsem si krásného velikého německého ovčáka, kterého cvičím. Vždycky jsem chtěla nějakého psa, kterého mohou vycvičit. A právě německý ovčák je na tohle opravdu perfektní, a tak běháme už spolu. Dokonce je můj pes se naučil i běhat vedle kola a tohle je přesně to, co jsem chtěla, protože mám kamarádky a partnera, kteří vůbec neholdují sportu ani zdravému životnímu stylu, takže mám nejlepšího kamaráda psa svého oblíbeného německého ovčáka, kterého jsem chtěla vždycky. Ale moji rodiče mi ho nechtěli pořídit, že prý veliký a bude také stát opravdu spoustu peněz. Je to pravda. Prožere mi téměř tři tisíce korun měsíčně. 

V dnešní době se lidé stěhují hlavně na vesnici, a to hlavně kvůli tomu, že lidé si přejí chovat zvířata. Všichni víme, že v dnešní době lidé chtějí mít všechno opravdu kvalitní. Chtějí mít bio anebo také eko živobytí. Já se tomuhle ani nedivím, protože když v televizi kolikrát slýchám, jak třeba lidé jí maso, které je opravdu hodně chemicky ošetřené, tak se mi z toho také chce brečet. Já sice bydlím na vesnici s partnerem a se zbytkem rodiny, ale zatím žádná zvířata nechováme, zatímco moje kamarádka, která bydlí ob dva baráky dál, tak ta chová husy, králíky, slepice a podobně.

Dokonce také měla doma jednou krávu, tu ale potom prodala. Vůbec nevím, co se potom s chudákem krávou stalo, ale abych vám také ještě pověděla, tak není všechno. Zvíře, které je na užitek je jiné než domácí. Samozřejmě, že jsou roztomilá zvířátka, jsou také na mazlení. Já doma mám akorát dvě kočičky a dva pejsky a řeknu vám, že jsem s nimi opravdu maximálně spokojená. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem si tehdy tato zvířata vzala z útulku.  Ano, všechna má čtyři zvířata jsou z útulku, nikdy bych si žádné zvíře nekoupila. Chci mít zvířátka z útulku, protože to znamená, že jim vlastně dám nový druhý domov.

Myslím si, že každé zvíře v útulku si zaslouží, aby dostalo druhou šanci, klidně druhou nebo i třetí šanci. Proto jsem také dávala vždycky na sociální sítě různé výzvy, aby si někdo žádné zvířátko nekupoval, aby si raději někdo osvojil zvířátko z útulku. Kdo ví, co ta zvířátka všechno musela prožít, než se dostala do útulku. Některá zvířata bohužel byla i týraná, některá se dokonce musela nechat utratit. Protože byla opravdu tak v hrozném stavu, že už ani nešla vyléčit anebo léčba byla opravdu hodně náročná. Nevím, jak lidé někdy mohou tahle zvířátka týrat. Mě by to srdce ani svědomí nedovolilo. Je mi zvířat opravdu líto, já zvířata nade vše miluji a jsem ráda, že je mohu chovat doma.

Když chci pobýt mezi hodnými lidmi, mířím aspoň o dovolené do Jižní Afriky. Ne že bychom byli my Češi zase až tak hrozní lidé, ale přece jenom máme k dokonalosti dost daleko. A jakákoliv změna k lepšímu přijde vhod.

A tak jsem zamířil do oněch jižních krajů i letos. Abych pobyl v zemi, kde to funguje a kde na sebe dokážou být lidé opravdu milí. Čímž myslím nejen to, že se snášejí, ale třeba i to, že se dokážou s cizím člověkem i obejmout a pronášet vřelá slova, která jsou nebo aspoň skutečně vypadají jako upřímná.

Skončil jsem jako už vícekrát v městečku George. Což je až tam úplně dole, skoro nejdál, kam se od nás dá vzdušnou čarou dostat. A zatímco jsem do loňska pobýval v tomto městě v Azize, což je menší ubytovací zařízení patřící dříve Holanďanovi a nyní tady žijícím saúdským Arabům, tentokrát jsem to změnil a skončil o pár set metrů vedle, u Dvou tlustých sov. Přičemž zdůrazňuji to velké D – protože se to tam takhle jmenuje, a ani paní domu ani dvě černé zaměstnankyně nejsou ani tlusté, natož aby to byly nějaké sůvy. Právě naopak.

Paní domu tam na mě byla hodná přesně v duchu nejlepších jihoafrických tradic, a ať tomu chcete nebo nechcete věřit, je pravdou, že stejně příjemné a vždy usměvavé byly i obě pokojské/kuchařky/uklízečky, v čemž se tyto tak liší od podobných zaměstnanců u nás.

A tak jsem pobyl v domě kousek od všeho, co je člověku k životu potřeba, s velice milými lidmi v pokoji s východem přímo na zahradu s bazénem, kde byla radost pobýt. Se sprchou i vanou ve velké koupelně, s ledničkou a varnou konvicí, a hlavně s perfektní snídaní a každodenním úklidem, což doma tak zoufale postrádám. Inu, Afrika.

Přál bych vám, abyste se tam také někdy dostali. I když si sobecky přeji, abyste se tam nedostávali na konci tohoto nebo začátkem následujícího roku, protože to tam chci být zase já. Chci tam i za cenu toho, že budu mít zase bolavé tělo po přehnaně dlouhém letu z Evropy a cestou zpátky se kvůli tamním jídlům budu opět těžko dostávat do kalhot.

Povím vám, že jsem vždycky jsem si přála mít vysokoškolské vzdělání. Na základní škole jsem chodila na gymnázium. Už od druhého stupně základní školy jsem chodila na gymnázium. Povím vám, že mě to moc bavilo. Vždycky jsem chtěla studovat. Když jsem potom chodila na střední zdravotnickou školu ještě po gymnáziu, tak jsem si říkala, že bych mohla ještě zkusit vysokou školu, protože ke konci to osmileté gymnázium mi moc nešlo. Tak jsem si řekla, že než půjdu na vysokou školu, že si ještě všechno osvěžím střední školou. A tak jsem si udělala zdravotní školu, tam mi to šlo opravdu perfektně.

Vzdělávání mě bavilo a já také beru vzdělání opravdu hodně vážně. A když jsem si potom vybrala učitelský obor na vysoké škole, tak jsem si řekla, že tohle určitě všechno zvládnu. Bohužel opak byl pravdou. Po dvou letech na vysoké učitelské školy, kdy jsem studovala pedagogiku, tak jsem začala všechno motat a už jsem téměř ničemu nerozuměla. Přiznám se, že jsem byla v šoku, opravdu hodně jsem si věřila. Věděla jsem a věřila, že tohle všechno dokážu, ale také to bylo možná tím, že jsem se zamilovala na vysoké škole. I když jsem si to nechtěla připustit a dále se vzdělávat, tak bohužel láska mi všechno kazila.

Když jsem potom narazila na kamaráda, kterého jsem znala ze základní školy, tak on mi řekl, že takhle láska mu právě překazila vysokou školu, že prý studium a čerstvá divoká zamilovanost prý nejde dohromady. To mu ale dávám za pravdu. Protože moje sestra měla něco podobného, akorát moje sestra chodila ještě na střední školu a potom právě na jeden rok musela přerušit střední školu. Ona byla taková moc divoká a zamilovaná a potom také hloupá, i když i ona vzdělání brala a stále bere vážně, tak jednoznačně mi řekla, že zamilovanost je opravdu velice silný cit. A že srdci neporučíš. Hlavě ano, ale srdci to prý nejde. Sama říkala, že ani nelituje, že opakovala ročník střední školy. A říkala, že ta láska stála za to, i když jim to nevydrželo, tak je ráda za tuhle zkušenost, studium vždycky prý dožene. 

 Byla jsem strašně dlouhou dobu s jedním mužem. Ten kdykoliv se mu nějaká líbila, tak si s ní psal a úplně se změnil. Stalo se to za ty dlouhé roky několikrát… Když jsme se rozešli, už jsem nikdy nikomu nevěřila. Přiznám se, lezla jsem jim do telefonu, vím, že je to špatné, ale prostě začalo to hrozně vtíravým pocitem. A já prostě musela. Nešlo to ovládnout. Každopádně teď můj muž, co si udělal Facebook, tak pohoda, jen do té doby, než jsme si přidali do přátel jednu… Od té doby, co ji přijal, mám opět strašně divný pocit. V práci skoro nikdy předtím nebyl online, neměl na to čas.

Od té doby, co ji máme v přátelích jsou skoro pořád nastejno online. Buď je on online a ona po chvilce taky, nebo naopak. Na mě už zase přichází ta moje debilní podezřívavost a prostě jsem si sto pro jistá, že si píšou. Jenže to se samozřejmě nedozvím. Teď je většinou online manžel, když je pryč anebo když já odejdu pryč. A samozřejmě zase on online, ona po chvilce taky. A přijdu a už zase telefon leží a na Facebook nejde. To samé přede mnou, když otevře upozornění, zakrývá rukou, nebo to vůbec neotevře. Hned jak odejdu, už je zase online a přijdu a upozornění už zase nemá.

Takže radši kouká, když tam nejsem. To samé s příspěvky. Od toho dne, kdy jsem začala mít podezření, že si píšou, začal úplně ignorovat moje příspěvky. Vždycky je hned sdílel, srdíčkoval, psal, jak mě miluje, oslovoval mě lásko atd…. Teď prostě nic. Zase mi jdou myšlenky, že je to kvůli ní, že to nesdílí, nesrdíčkuje, nekomentuje, aby to ona neviděla… Vím, že je to hrozně dětinské, vypadá to jako kdybych byla puberťačka… Bohužel, jsem už starší žena, ale prostě to, co bylo v minulosti mě zase dohání a já mám každý den pocit, že se zblázním. Doma nic nemůžu říct, protože manžel by byl akorát protivný na mě a akorát bychom se jen hádali.